There is nobody else - 1. kapitola

1. května 2012 v 17:22 | Nikí
tady vám přináším další kapitolku, tentokrát povídky 'there is nobody else'.. no, snad se bude líbit.. budu ráda za názor:):)

Sotva jsem si sedla ke stolu, zazvonil zvonek. Měla jsem neblahé tušení o tom, kdo to je.
"Prosím Dianno, jdi otevřít. Já musím ještě dělat večeři." poprosila mě máma. Tak jsem se loudala ke dvěřím. Otevřela jsem. Jistě! Stál tam on. Kdo jiný by to byl? Asi o mě měl vážně strach.
"Di, jsi v pořádku?" zeptal se mě.
"Kdo to je, Dianno?" křičela na mě ještě máma z kuchyně.
"Harry, mami!"
"Prosím Di, potřebuji s tebou mluvit."
"Aha." ozvala se máma.
"Dobře.. Pojď se mnou do pokoje."
"Jak dlouho se tu zdržíš, Harry? Chceš večeři? Budeš tu přespávat?" ptala se ho mamka, když jsme šli kolem kuchyně. To si dělá srandu! Byla jsem na něj naštvaná a ona tady, ať přespí?
"Já nevím. Musím se s Diannou domluvit."
"Dobře. Tak mi dejte vědět." usmála se mamka na Harryho. Měla ho vážně ráda, říkala mi, že bychom byli dobrý pár. Jistě, on byl úžasný, ale já? Brr.

"Di, co se stalo? Proč jsi mi nezavolala, proč jsi nenapsala smsku? Bál jsem se, že se ti něco stalo!"
"Nejsem malé dítě, sakra! Co se stalo? Ty se ptáš co se stalo?" rozkřičela jsem se na něj z plných plic. Vážně mě namíchl. Takhle to bylo ještě horší jak přes smsky.
"Ty mi řekneš, že odjedeš někam, bůhví kam a ptáš se mě proč jsem naštvaná? Ty mě snad vůbec neznáš!!" ječela jsem na něj a začala brečet.
"Zlato, já... myslel jsem, že ti to nebude vadit."
"Jistě, že bude."
"Proč? Myslel jsem, že jsme jen kamarádi?"
"Jo jsme kamarádi. Nejlepší! To snad znamená pro tebe tak málo? To by se ti stýskalo jen po přítelkyni, nebo po manželce? To mě mrzí, protože já určitě nebudu nikdy tvoje přítelkyně a už vůbec ne manželka!!"
"Ty jsi to snad někdy chtěla?" ptal se udiveně. Přišlo mi, že ho to trochu potěšilo. No asi mám už i vidiny..
"To jsem neřekla." zasyčela jsem.
"Harry, jdi! Hned!"
"Dianno, ne! Nemůžu jít bez tebe!"
"Můžeš. Byla bych tam.. akorát bych tam oxidovala. Najdeš si tam přítelkyni a já ti nebudu stát v cestě."
"Di, to přece...Dianno..."
"Jdi." řekla jsem mu. Měla jsem co dělat, aby se mi nezlomil hlas. On odešel. Ani mi neřekl pitomé ahoj. Proč? Zase jsem se rozbrečela..

Takhle to šlo ještě několik měsíců. Pořád jsem brečela.. Mamka si na mě dokonce pozvala psychologa. Ten poradil, že by mi pomohla změna prostředí, a tak jsem se dostala do Severní Ameriky. Ne, že by mi to extra pomohlo, ale líbilo se mi tam. Jelikož mamka měla hodně peněz, koupila mi byt v New Yorku. Rozhodla jsem se žít nový život. Zrovna začínali letní prázdniny, a tak jsem se rozhodla, že si najdu práci, aby mojí školu nemusela platit jenom mamka a taky abych měla nějaké peníze pro sebe. Měla jsem štěstí, protože jsem narazila na obchod s oblečením - drahý obchod, kde přijímali i naprosto nezkušené lidi, jako například mě. Byl tam hodně slušný plat, a tak jsem si řekla, proč ne? Navíc to ještě bylo dost blízko mého bytu.
"Dobrý den." pozdravila jsem paní v obchodě.
"Dobrý den." usmála se na mě. Jo, ta bude v pohodě. Je sympatická.
"Chtěla bych tady tu práci, jestli je tedy ještě volná."
"Ano, jistě, určitě je. Vážně o to máte zájem?"
"Určitě, naprosto."
"Dobře, tak místo je vaše. Máte čas teď? Rovnou bych vás proškolila, za deset minut zavíráme, tak to nebude problém. Navíc mám čas. Akorát ještě musíme udělat nějaké papírování."
"To bude super. Času mám hodně." usmála jsem se na ní. A tak jsem udělali papírování a ukázala mi jak co dělat a podobně.
Po cestě domů jsem se stavila v potravinách, abych si koupila popcorn, protože jsem chtěla koukat na film. Musela jsem přece využít toho, že začali prázdniny!
Zapla jsem doma televizi a naskočil mi tam nějaký program, který vůbec neznám. Prý novinka. To co tam naskočilo mi ale vyrazilo dech!
Co jiného než X-Factor! Chtěla jsem to hned přepnout, ale nešlo to. Už tak mi po tvářích zase stékaly slzy. Konečně se mi povedlo zapomenout a najednou bum a je to všechno pryč. Celá ta snaha, ty měsíce co jsem chtěla zapomenout a on si prostě nakráčí s nějakou bandou kluků klidně do televize! Ano, musela jsem přiznat, že jim to spolu vážně jde. Zpívali všichni dokonale. Ale Harry mi chyběl. Zlomil mi srdce a odešel. Doufala jsem alespoň v to, že já mu budu také alespoň trochu chybět, ale ne.. ten jeho výraz v televizi byl šťastný. I přesto jsem ale nevypínala televizi a rozplývala jsem se nad jeho hlasem, když zpíval. Když dozpívali, šla jsem si udělat popcorn. Ještě z kuchyně jsem slyšela, že začali zpívat ještě jednu písničku.
Když jsem se akorát vrátila, přeskočilo to na nějaký rozhovor s klukama. Právě se ptali na otázky Harryho..
 


Komentáře

1 Lens Lens | Web | 1. května 2012 v 17:37 | Reagovat

mě se nezbavíš :D áááw ♥ miluju drama ♥ :)

2 Mel Mel | Web | 12. května 2012 v 20:56 | Reagovat

Wau! :) toto ma dostalo, má to tak trochu hlavu aj pätu, že najprv boli najlepší kamaráti, ale chcela zrejme aj niečo viac atď.. a potom toto ! :) úžasné, teším sa na ďalšiu časť! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama