(Ne)opětovaná láska - 2. kapitola

6. května 2012 v 17:23 | Nikí
další kapitoly n.l. :):) přeji hezké počtení:) ♥ je trošku delší... :D


"Na Sorboně? Vážně? A jaký obor?"
"Literaturu." řekli jsme s Emily unisono.
"Páni.. tak to je něco.."
"Proč?"
"Vlastně tam studuju taky."
"Ty a literaturu?" začala jsem se smát.
"Náhodou je hodně spisovatelů! Co třeba Tolkien, Anderson? To vám nic neříká?"
"Dobře, dobře.. jen bych to do tebe nikdy neřekla."
"Vůbec mě neznáš."
"Jo, ale pokud vím, tak nejsem slepá.. Snad tě vidím ne?"
"Co by jsi teda řekla?"
"Tak to netuším."
"Vidíš."
"Hele!"
"Neruším vás?" ozvala se se smíchem ve tváři Emily.
"Vůbec ne." ušklíbla jsem se na ni. Měla jsem chuť vypláznout jazyk, ale přece se tady nebudu ztrapňovat, že?
***
V neděli jsem se rozhodla, že se po nějaké době taky porozhlédnu po Paříži.. Zamířila jsem si to k jedné louce, kam kupodivu nikdo nechodil, protože byla zastrčená.. objevila jsem ji, už když jsem sem přijela. Byla naprosto nádherná a já tam měla svoje klidné místečko.
Docela mě překvapilo, když jsem zaslechla někoho přicházet. Otočila jsem se, abych se podívala na to, kdo to je.
"Ahoj. Omlouvám se, jestli jsem tě vyrušila." usmála se na mě nějaká dívka. Měla podobnou postavu jako já. Měla vlasy obarvené na červeno a měla krásné tmavě hnědé oči.
"To je v pořádku. Překvapilo mě ale, že sem vůbec někdo chodí.. myslela jsem, že o tomhle místě nikdo neví."
"Myslela jsem si to samé."
"Co tě sem přidvádí?" zeptala jsem se jí.
"Je to tu krásné, klidné.. navíc doma to nemám zrovna nejlehčí. Mimochodem, jsem Jessica."
"Já jsem Annie.. Povídej." pobídla jsem ji.
"Vlastně mi zemřel otec.. už před dvěma lety. Moje máma se z toho psychicky zhroutila a začala brát drogy.. mám na krku mladší sestru a mladšího bratra.. nemůžu pořádně ani chodit do školy, protože na to nemám čas..."
"To mě vážně moc mrzí." řekla jsem upřímně.
"Jsem v pořádku.. akorát bych chtěla studovat."
"Co by jsi chtěla studovat?"
"Vlastně ráda kreslím.."
"To je skvělé.. to mi musíš někdy něco nakreslit."
Takhle jsme si tam povídali ještě nějakou dobu.. Byli bychom tam klidně i déle, ale jelikož už byla skoro tma, tak už jsme šli domů.
***
Ráno jsem se vážně těšila do školy. Zaprvé na Emily a taky na Liama. Liam byl vážně moc fajn.. Už jen za ten jeden den jsem si ho oblíbila.. Vidím to tak, že na Sorboně a celkově v Paříži to bude ještě něco!
***
(asi o měsíc později)
Užívám si pořád v Paříži, prožívám to nejkrásnější období v mém životě a jsem vážně šťastná. Emily jsem pomáhala s bytem, protože se stěhovala. Víte kam? Přímo nade mě! Ano, bydlí v patře nade mnou. Takže teď spolu budeme trávit ještě víc času, než předtím.. Liam, Emily a já jsme nerozlučná trojka. Trávíme spolu většinu času. Už se vážně těším na prázdniny! Budou sice až zadlouho, ale i tak.. Budeme se totiž chodit koupat k Liamovi na kraj Paříže. Na to úžasné místo! Od té doby jsme tam nebyli.. Už mi to tam chybí. Snad překecám Liama, abychom tam ještě jeli, protože do léta to nevydržím.
Emily si našla přítele.. Taky ze Sorbony, ovšem nestuduje literaturu, ale něco jiného. Děsila jsem se, že na nás už nebude mít čas, ale naštěstí čas pořád má.. Furt mi říká, že bych si někoho měla najít, což mě strašně štve. Původně si myslela, že se dám dohromady s Liamem. To ale těžko! Jasně, je strašně hezký, nejhezčí kluk, jakého jsem kdy viděla, ale prostě.. neklapalo by nám to spolu.
***
Rozhodla jsem se, že Emily a Liamovi ukážu louku. Nevěděla jsem sice proč, ale tak.. chtěla jsem se s nimi o tu krásu podělit. Vyrazili jsme už brzy ráno, abychom tam mohli být co nejdéle. Už z dálky jsem viděla postavu, když jsme tam došli. Kdo jiný by to byl než Jessica..
"Ahoj Jess." pozdravila jsem ji hned. Ona na nás koukala jako na blázny. Spíš přesněji na Liama.
"Liame?" řekla překvapeně. Aha. Tak tohle fakt nechápu!
"Jess?"
"Co tady děláš?"
"Přece jsem se odstěhoval do Paříže, ne?"
"Nikdy jsem netušila, že tě tady potkám."
"Chyběla jsi mi." zašeptal a objal ji.
"Nechcete nám něco vysvětlit?" ptala jsem se zmateně.
"Známe se vlastně s Jess už od té doby, co jsme se narodili. Bydlel jsem vlastně v Londýně a Jess taky.. Jenomže jsem se musel odstěhovat do Paříže. Jess jsem tam samozřejmě musel nechat."
"Vy jste spolu chodili?" vyhrkla jsem překvapeně.
"Ano."
"Co se potom stalo? Když si odešel?"
"Vlastně já jsem z toho byla docela.. jak to říct.. mrzelo mě, že musel odejít.. ale pořád jsme byli v kontaktu." ozvala se Jess.
"Páni! To je něco! Že jsi nic neřekl, Liame. Ty máš holku! Moc milou holku." řekla Emily.
"Pardon dámy, že jsem vám to zamlčel."
"My vás nebudeme rušit. Hezky se tu přivítejte." řekla jsem jim a tahala jsem Emily za rukáv. Odešli jsme odtamtud.
"Páni, tak to je něco!" vykřikla Emily, když jsme odešli z louky.
"To je. Navíc, já jsem tady Jessicu už potkala."
"Že jsi nic neřekla!"
***
Mezitím Liam a Jessica:
(pohled Liama)
"Chyběla jsi mi," zašeptal jsem. Vážně se mi po Jessice stýskalo. To, že jsem od ni odešel, nebylo vůbec nic lehkého. Bolelo to nás oba. Najednou, když to nejméně čekám, se setkáme v Paříži. Budu muset Annie poděkovat. No jo, Annie.. Už od toho okamžiku, co jsem ji viděl s Emily u toho bazénu, jsem si ji velmi oblíbil. Mám ji vážně rád.. ale nikdy jsem ji neměl za víc než nejlepší kamarádku. Řekla mi, že ona to vníímá stejně.
"Ty mě taky, Liame. Už nikdy nesmíš odejít. Nikdy, je ti to jasné?"
"Jistě, " usmál jsem se na ni a políbil jsem ji. Ještě chvíli jsme se tam líbali a potom jsme se rozešli směr Eiffelovka.. Jess se na ni chtěla podívat osvícenou.. V noci je Paříž mnohem hezčí než přes den.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama